Tato disertační práce se věnuje důrazu Lukáše (v obou jeho biblických spisech) na myšlenku radosti. První část práce se zaměřuje na pět klíčových výrazů, kterými Lukáš popisuje radost, a analyzuje je nejen v kontextu jeho dvojdíla, ale také v širším kontextu Nového zákona a LXX. Následná analýza všech pasáží, v nichž Lukáš o radosti píše, ukazuje, že autor tímto důrazem na radost propojuje jednotlivé narativy tak, aby Ježíšův příběh představil jako příběh o "velké radosti" - radosti spasených hříšníků, ale také radosti samotného Ježíše, Nebeského otce a jeho andělů. Tyto důrazy společně vytvářejí i formální strukturu a zarámování obou Lukášových spisů. Významné paralely mezi příběhy o radosti v obou spisech se po prozkoumání jeví jako zcela záměrné. Tato společná jednotící struktura obou spisů tak může pomoci čtenářům i vykladačům lépe porozumět jejich vzájemnému vztahu a jejich teologickému poselství.This dissertation deals with Luke's emphasis on the joy. The first part of this study focuses on five key expressions used by Luke for the description of the joy, analyzing them in the larger context of the New Testament and of LXX as well. The following in-depth study of all Lucan passages mentioning the joy clearly shows that the author uses it to connect mutually individual narratives of his book in order to tell the story of Jesus as one big story of the "great joy" - the joy of sinners saved by grace, but also the joy of Jesus himself, as well as the joy of the heavenly Father and his angels. Those emphases create also the formal structure of the Gospel and the Book of Acts, framing the whole narrative. Several important parallels between those "joy-stories" in both writings seem to be intentional. So this common unifying structure of both writings can help readers and interpreters in better understanding of the relationship between them and their theological message.