Tato práce se zabývá tématem výuky tlumočnické notace, která se používá při konsekutivním tlumočení. Tlumočnická notace je hojně diskutované téma a teoretici tlumočení k ní zaujímají různé postoje. Z tohoto důvodu také existuje několik různých názorů, jak ji vyučovat. První část této práce se zabývá tlumočnickou notací jako takovou a představuje hlavní teoretické přístupy k notaci, konkrétně díla Rozana, Matysska a Seleskovitchové. Druhá část popisuje čtyři metody výuky tlumočnické notace a hodnotí je na základně kritérií, která jsou stanovena podle závěrů empirické studie, kterou na téma tlumočnické notace vypracovala Andresová.This thesis deals with the topic of teaching note-taking for the purposes of consecutive interpreting. Note-taking is a widely discussed topic among the theoreticians of interpreting and they advocate different approaches to it. Due to this discrepancy, there are also various opinions on teaching it. The first part of this thesis introduces note-taking as such and the main approaches to it represented by Rozan, Matyssek, and Seleskovitch. The second part describes four methods of teaching and practicing note-taking and evaluates them based on criteria formulated according to conclusions of Andres's empirical study of note-taking.