Práce se věnuje vztahu mezi ranou citovou vazbou a zvládáním stresu. V teoretické časti je kladen důraz na vývoj osobnosti a dynamiku duševních poruch. Ve výzkumné části je pracováno se dvěma skupinami respondentů: neklinická populace (N=57) a klinická populace (N=47). Klinickou populaci tvořili diagnózy v rozsahu F1 až F4 dle MNK-10. Byly použity metody Parental Bonding instrument (PBI), Strategie zvládání stresu (SVF78) a experimentální dotazník "Egostruktury". Výsledky jsou v souladu s ostatními výzkumy v této oblasti, tedy že pokud jedinec vnímá pečující osoby z dětství jako skutečně pečující, je vyšší pravděpodobnost, že bude volit v dospělosti pozitivní strategie zvládání stresu. Klinická populace skórovala signifikantně nižší hodnoty v subškálách "Péče" (PBI) u obou rodičů a signifikantně více v negativních strategiích zvládání stresu "Úniková tendence" a "Rezignace" (SVF78) než populace neklinická. Tato práce přispívá k tvorbě norem právě pro dotazník "Egostruktury".Thesis explores relation between attachment and coping mechanisms. Theoretical part is focused on development of the personality. Following part describes dynamics of mental diseases. Research compares two groups of participants: non-clinical (N=57) and clinical (N=47) sample. Clinical sample is consisted of diagnoses in spectrum from F1 to F4, according to ICD-10. The relation is explored by three methods: Parental Bonding Instrument (PBI), Streßverarbeitungsfragebogen (SVF78) and new experimental questionnaire "Ego-structures". Results corresponding with other research done in this field of study, i.e. if person perceives care-giving persons as caring he or she will more likely choose a positive coping strategy as an adult. Clinical sample score significantly less in subtest "Care" (PBI) a significantly more in negative coping strategies "Resignation" and "Evasive tendency" (SVF78) than the non-clinical sample. Data from this study helps to create norms for "Ego-structures" questionnaire.