Cílem této diplomové práce je představit program Leniency Evropské unie, jeho vývoj a právní regulaci, vyhodnotit současnou regulaci a také samotnou efektivitu tohoto programu. Tato práce se také zabývá vztahem mezi veřejnoprávním a soukromoprávním vymáháním soutěžního práva. Program Leniency je v současné době nejefektivnějším nástrojem k odhalování a sankcionování kartelů. Tento program je založen na poskytnutí imunity účastníkovi kartelu, který jako první předloží soutěžnímu orgánu důkazy o existenci kartelu. Program Leniency EU poskytuje také snížení pokuty dalším členům kartelu, kteří poskytnou Komisi další důkazy o daném kartelu. Efektivní program Leniency musí splňovat několik kritérií: přísné sankce za porušení soutěžního práva, strach z odhalení, atraktivita, transparentnost podmínek a předvídatelnost jednání soutěžního orgánu. Evropská Komise vydala první program Leniency v roce 1996. Inspirovala se při tom úspěšným americkým programem shovívavosti. Program Leniency v EU byl následně revidován v letech 2002 a 2006, přičemž poslední verze je účinná dodnes. V práci se zabývám srovnáním těchto tří verzí, jejich negativy i positivy. Zaměřuji se také na praxi Komise v posledních letech a na případy, ve kterých byl program Leniency aplikován. V této práci je rovněž představena Evropská soutěžní síť, jakožto fórum pro diskuzi soutěžních orgánu členských států a Komise. Představen je také její Modelový program Leniency z roku 2006 a jeho revidovaná verze z roku 2012. V současné době je největší hrozbou pro program Leniency soukromoprávní vymáhání soutěžního práva. Zaměřuji se tedy na vztah soukromoprávního a veřejnoprávního vymáhání soutěžního práva, na vztah žalob na náhradu škody a programu Leniency a především pak na zveřejňování důkazů a informací získaných v rámci podání žádosti o shovívavost. Počet případů, které Komise díky programu shovívavosti odhalila, dokazuje vysokou efektivitu tohoto programu. Přesto je potřeba tento program neustále vylepšovat, čímž se může zvýšit jeho efektivita. Proto je v závěru práce provedena komparativní analýza amerického programu shovívavosti, na základě které se pokouším navrhnout určitá vylepšení evropského programu Leniency do budoucna.The aim of this diploma thesis is to introduce the Leniency programme in the European Union, its development and current legal regulation and to evaluate this regulation and effectiveness of the programme. The thesis also deals with the relationship between the Leniency programme and the private enforcement of the competition law. The Leniency programme is the most effective tool for the detection and prosecution of cartel agreements. It is based on the idea that the first member of a cartel that will report the existence of this cartel to the antitrust authorities and will get the immunity in exchange. The EU Leniency programme also grants a partial reduction of the fine for the next members of the cartel that brings proof of the agreement to the competition authority. Effective Leniency programme must fulfil some basic principles: severe sanctions for competition infringement, fear of detection, atractiveness, transparent conditions and expectability of decisions. The European Commission has published the first Leniency programme in 1996. It was inspired by the US Leniency programme. EU Lenniency programme was ammended in 2002 and 2006. I attempted to point out the differences between these three notifications and to disclose both positives and negatives of these programmes. I also focused on the cases in which EC used the Leniency programme in recent years. I mentioned some statistics, wich demonstrate undeniable success of this programme. This thesis also entails the issue of the European Competition Network, co-operation between the national antitrust authorities and the EC, and the reference about the Model Leniency Programme from 2006 and its revised version from 2012. The most problematic issue related with the Leniency programme is the private enforcement of the competition law. I tried to outline the relationship between the programme and the actions for damages resulting from the breach of competition law. I focused on the main problem, which is the disclosure of evidence obtained during the application of the Leniency programme. The number of cartels detected and punished by Commission proves the effectiveness of this programme. However it still needs some improvements. The end of this thesis is dedicated to the comparative analysis of the US Leniency programme. The aim of this analysis is to find some differences and possibilities in forming of the EU Leniency programme in the future.