Cílem práce je prozkoumat výchovné partnerství jako jednu z dimenzí vztahu rodičů a školy. Výchovné partnerství bylo nejprve teoreticky vymezeno jako preskriptivní koncept, a to na základě rešerše odborné literatury prokazující významný vliv pozitivních a produktivních vztahů učitelů a rodičů jak na rozvoj dítěte, tak na rozvoj dovedností dospělých aktérů. Hlavní výzkumná otázka zněla, co vypovídá o výchovném partnerství situovaná zkušenost aktérů, tedy rodičů a učitelů: mohou shody i rozdíly napříč školami pomoci porozumět zkoumanému fenoménu? K získání odpovědi byl zvolen výzkumný design vícečetné případové studie, v níž je případem míněn první stupeň základní školy. K výběru případů i informantů byl použit vlastní konceptuální rámec (preskriptivně chápaného) výchovného partnerství. Při sběru dat k jednotlivým případům byly uplatněny tři nástroje: polostrukturované rozhovory s rodiči, učiteli a řediteli škol; zúčastněná pozorování jejich interakcí a analýza dokumentů. Fenomenologicko-interpretativní analýza datových souborů vedla k vytvoření čtyř idiografických zpráv o historii a subjektivních významech zkušeností s výchovným partnerstvím na prvním stupni tří českých škol a mezinárodní primární škole, završených souhrnnou analýzou napříč případy. Jednotné interpretační schéma, uplatněné při budování zpráv o případech, umožnilo v závěru práce konstatovat, že výchovná partnerství nejsou nahodilými inovacemi, nýbrž projevem hodnotového jádra zkoumaných škol, jež dlouhodobě určuje podobu výuky i interakcí dospělých a jejich zaměření na rozvoj dětí a podporu jejich učení. Ředitelé škol hrají klíčovou roli v procesu reflexe hodnotového jádra vzrůstajícím množstvím partnerů napříč školou (učiteli i rodiči). Tato reflexe a dialog o ní zapojuje partnery a jejich zdroje do společenství hledání cílů vzdělávání (a výchovy obecně) v dnešní době, čímž je toto partnerství přínosné pro děti i dospělé aktéry. V obecné rovině může být výchovné partnerství ve zkoumaných školách interpretováno jako projev přechodu od kulturně-transmisivního k rozvíjejícímu pojetí cílů výchovy a vzdělávání a jako součást demokratické diskuse o tomto pojetí.This thesis aimed at researching the partnership in learning as a dimension in the school-parents relationship. The partnership in learning was specified as a prescriptive concept, based on the research evidence that positive and productive relationships between parents and teachers have a powerful influence on the development of the child as well as of the adult educators´ skills. The research questions addressed were: What does the situated experience of the partners teachers and parents tell about the partnership in learning? Can the shared patterns as well as differences across the schools help us understand the nature of the studied phenomenon? A multiple case study research was chosen with primary schools as selected cases. The prescriptive conceptual frame of partnership in learning was applied in order to select cases and informants. Three methods were used to collect data: semi-structured interviews with parents, school leaders and teachers; participant observations and the analysis of the schools´ documents. The intepretative phenomenological analysis of data sets resulted in four idiographic reports on the history and meaning of the experience with partneships in learning in three Czech primary schools and an International Primary School. An analysis across the cases was made, capturing the aggregated experience of these schools. The interpretative scheme used across cases suggests that partnerships in learning are not random innovations: they seem to stem from the same core values system of each school which shaped the instructional processes and interactions, focusing them primarily on supporting the children´s learning and development. The school leaders play a crucial role in the process of making the core values conscious by means of reflection shared by growing numbers of partners, both teachers and parents, within schools. This reflection and the dialogue bring the partners and their resources in the community where aims and the meaning of education are sought, making this partnership beneficial for the children and adults alike. To present a more general conclusion, the concept of partnership in learning understood through the experience accumulated in these schools can be interpreted as emblematic for the transition from the culturally transmissive to developmentally oriented educational aims, as well as for the ongoing democratic discussion about these aims.