Tato práce zkoumá chování výpůjček s příponou -ing ve francouzském jazyce na základě sesbíraných dat z četných zdrojů. V první části se práce zaobírá použitím těchto slov z pohledu morfologického i syntaktického. Formuluje zde společné rysy jejich použití ve francouzském jazyce a zároveň nabízí srovnání s jazykem anglickým. Práce dále zkoumá postavení těchto výpůjček v pozici přídavného jména ve francouzské větě. Druhá část práce nahlíží na problematiku z hlediska sémantického. Soustřeďuje se na četné posuny ve významu, ke kterým dochází v důsledku asimilace, a zároveň se snaží postihnout, jak k těmto rozdílům ve francouzštině nejčastěji dochází. Práce dále zachycuje sémantický obsah samotné přípony -ing ve francouzštině a poskytuje srovnání s anglickým jazykem.Based on data collected from numerous sources, the present work examines the behavior of English borrowings ending in -ing in the French language. The first part examines its morphosyntaxic properties, aiming to determine the common features in the French usage. It then makes comparison with the English language. The adjectival use in the French sentence is also considered. The second part deals with the semantics. The focus is set on the numerous semantic shifts that may occur during language assimilation. Furthermore, the work captures the semantic content of the -ing suffix itself in the French usage, providing a comparison with the English language.