Cílem této práce bylo, zjistit jaké zkušenosti mají slyšící děti neslyšících rodičů s tlumočením do znakového jazyka pro své rodiče při jednání se státními institucemi. Výzkum byl proveden kvalitativní metodou zpracování dat, jde tedy o sebereflexi skutečných, dnes již dospělých slyšících dětí neslyšících rodičů. Práce se zabývá především tím, jak děti hodnotí své dětství z pohledu provázející osoby a zároveň tlumočníka, kterým se stává většina slyšících dětí neslyšících rodičů s naprostou samozřejmostí a to jak z pohledu rodičů, tak sociálního okolí včetně státních institucí.The objective of this study was to investigate, what kind of experience they have hearing children of deaf parents in sign language interpreting for their parents when dealing with public authorities. The research was conducted using qualitative data processing,and is therefore a self reflection of real, now adult hearing children of deaf parents. The work deals mainly with,how children evaluate their childhood from the viewpoint of accompanying person as well the interpreter,which becomes most of hearing chikdren of deaf parents with absolute assurance both from the perspective of parents and social surroundings including state institutions.