Předkládaná diplomová práce se zabývá tématem řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí. Daná problematika vyvstala v průběhu několika posledních let v souvislosti se zvyšujícím se počtem partnerských či manželských svazků mezi občany různých státních příslušností či s trvalým pobytem v různých státech. Děti, které jsou pak jedním z rodičů neoprávněně přemístěny či zadrženy v jiném státě, než kde je jejich obvyklé bydliště, jsou v konečném důsledku takovým jednáním postiženy nejvíce. 1. března 1998 vstoupila pro Českou republiku v platnost Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, která je klíčovou právní úpravou ve věcech řízení o navrácení dětí. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie je pak dále tato Úmluva modifikována právem EU, konkrétně tedy Nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, které úpravu obsaženou v Úmluvě v několika ohledech zpřísňuje. Zejména v návaznosti na stěžejní čl. 13 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, nařízení stanoví, že soud nemůže zamítnout žádost o navrácení dítěte na základě článku 13 písm. b) Haagské úmluvy z roku 1980, pokud se prokáže, že byla přijata vhodná opatření k zajištění ochrany dítěte po jeho navrácení. Samotné řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů je ovládáno speciální zásadou - zásadou zohledňování nejlepšího zájmu dítěte. Tento požadavek vyplývá nejen ze samotné "Haagské úmluvy", ale rovněž např. z Úmluvy o právech dítěte, která stanoví, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Tato práce se ve své části zabývá jednak vymezením obsahu pojmu "nejlepší zájem dítěte" a dále také srovnáním tohoto pojmu s pojmem "blaho dítěte", jež se rovněž objevuje v textu Úmluvy o právech dítěte. Jak z práce vyplývá, "blaho dítěte" představuje rámec postupu zákonodárce při kodifikaci právních norem s ohledem na vytváření obecně vhodného prostředí pro dítě, zatímco "zájem dítěte" je sledován v konkrétním procesu rozhodování o určitých právech dítěte. Na základě předpokladu obsahu pojmu "nejlepší zájem dítěte" se potom práce soustřeďuje na zjišťování, zda byl v daném rozhodnutí soudu ohledně navrácení dítěte skutečně sledován "nejlepší zájem dítěte" či nikoliv. V českém právním řádu absentovala dlouhou dobu speciální úprava týkající se řízení o navrácení, teprve až k 1.10. 2008 nabyla účinnosti novela o.s.ř., jež vnáší do tohoto předpisu nové "Řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí", upravené v §193a - §193e. Odborná veřejnost přijala tuto úpravu značně skepticky, především s poukazem na mnohé nejasné aspekty, nekoncepčnost a nejednotnou terminologii. Jakkoliv však připustíme její, v mnoha bodech, sporná hlediska, nelze jí upřít posun směrem k evropským, potažmo mezinárodním standardům ve věcech řízení o navrácení. Z hlediska zhodnocení přínosu pro zájem dítěte, jež je důležitým kritériem v této práci, nelze přehlédnout prvky nesporně zohledňující zájem dítěte na rychlém řízení jako hlavním cíli stanoveném "Haagskou úmluvou" a Nařízením Brusel IIbis. Těmi jsou např. výlučná místní příslušnost soudu, rovněž tak výrazná eliminace v možnosti opravných prostředků. Diplomová práce se snaží poskytnout základní informace o průběhu řízení o navrácení dítěte, o základních právních předpisech, které jsou v případech mezinárodních únosů dětí aplikovány a faktorech, které vedly k přijetí těchto právních regulací. Považuji za důležité v závěru zdůraznit, že akcentace zájmu dítěte by skutečně měla představovat nejvyšší právní a rovněž tak morální povinnost, nejen pro soudy a zapojené orgány, ale i pro rodiče unášených dětí.This Diploma Thesis deals with the Proceeding for the Return of the Minor Child in Cases of International Child Abduction. The issue arose in the course of the last few years due to the increasing number of partnerships or marriages between citizens of different nationalities or residing in different states. Children who are one of their parents wrongful removed or retained in another state than where their habitual residence is, are ultimately the most affected by such conduct. On 1st March 1998 came into force in Czech Republic the Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction, which is the principal legislation in matters of proceeding for the return of children. In connection with the Czech Republic´s accession to the European Union is this Convention further modified by EU law, specifically by Council Regulation (EC) No 2201/2003 of 27 November 2003 concerning jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in matrimonial matters and the matters of parental responsibility, repealing Regulation (EC) No 1347/2000, which tightens in several regards the rules contained in the Convention. Especially in relation to the important Article 13 of the Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction, the Regulation provides that the court can not refuse to return a child on the basis of Article 13 point. b) the Hague Convention of 1980, if it is proved that appropriate measures are taken to ensure the protection of the child after his or her return. The actual proceeding for the return of the minor child in cases of international abduction is governed by a special principle - the principle of "the best interests of the child". This requirement derives not only from "the Hague Convention" but also from the Convention on the Rights of the Child, which states that the interest of the child shall be a primary consideration in all actions concerning children, whether undertaken by public or private social welfare institutions, courts of law, administrative authorities or legislative bodies. The Thesis deals in its part with the definition of the term "best interests of the child" and also compares this term with the term " well-being od the child", which also appears in the text of the Convention on the Rights of the Child. As the Thesis concludes, "well-being of the child" defines a legislature´s framework of procedure for codifying of legal norms with regard to creating a generally suitable environment for the child, while the "interest of the child" is observed in the specific process of deciding on certain rights of the child. Based on the assumption of the term "best interests of the child", this Thesis focuses on determining whether in a given court decision regarding the return of the child is actually followed the "best interests of the child" or not. In the Czech legal order any special rules relating to the procedure for the return were absenting for a long time. On 1st October 2008 came into effect an amendment to the Civil Procedure Code, which brings to the Civil Procedure Code new regulation, "Proceedings of the return of the minor child in cases of international child abduction" covered in § 193a - § 193e. Experts has adopted this amendment skeptically, especially with reference to many unclear aspects, wrong conception and inconsistent terminology. But even if this fact would be accepted, it can not denied the move towards a European, hence the international standards in matters of the return proceeding. As I stated the interests of the child are an important criterion in this issue and there can not be overlooked elements undoubtedly reflecting the interests of the child in the prompt proceeding as the main objective set by the "Hague Convention" and Regulation Brussels IIbis. These include for example exclusive territorial jurisdiction, as well as elimination of the possibility of remedies. This thesis seeks to provide basic information on the proceeding for the return o