Bakalářská práce je analýzou postoje Číny vůči humanitárním intervencím, přičemž těžiště výzkumu se zaměřuje na konkrétní případy Libye a Sýrie. V prvé řadě práce zkoumá, proč byla Libye vhodným případem pro aplikaci konceptu R2P, respektive proč bylo možné autorizovat vojenskou intervenci s cílem ochrany civilního obyvatelstva, a proč ve druhém případě, Sýrii, nedošlo k aplikaci R2P. Přes vzájemnou podobnost průběhu krizí, reagovala Čína v rámci RB na dané situace rozdílně. Pro koherenci textu a logickou návaznost je část práce věnována obecnému rozboru přístupu Číny k humanitárním intervencím v průběhu devadesátých let. Cílem práce je tedy vysvětlení odlišného chování Číny v syrské krizi na půdě RB OSN. V bakalářské práci je verifikovaná následující hypotéza: "Koncept R2P není schopný předejít či zabránit masovému porušování lidských práv ve všech případech masového porušování lidských práv v důsledku rozdílných zájmů stálých členů RB OSN." Daná hypotéza je ověřována za pomoci dvou výzkumných otázek. Proč nebyl na krizi v Sýrii aplikován koncept R2P, i přestože zřetelně došlo k masovému porušení lidských práv? Proč Čína doposud uplatňovala právo veta na rezoluce týkající se Sýrie s cílem zabránit masovému porušování lidských práv a vyřešit krizi v Sýrii?The thesis is an analysis of China´s stance towards humanitarian interventions, whereas the thesis elaborates the case sof Libya and Syria. First and foremnost, the thesis elaborates why Libya was an appropriate case to apply R2P concept and why the koncept of 2P has not been applied on the case of Syria yet, even though the mass atrocities crimes are manifestly occuring in Syria.