Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jak pracuje režisér Jan Mikulášek s hercem. Práce je rozdělena na dvě části. První část se bude skládat z tří obecných analýz inscenací za sebou chronologicky uspořádaných. Nejstarší je Heda Gablerová od Henrika Ibsena nazkoušena v roce 2008 v Národním divadle moravskoslezském. Druhou inscenací, nastudovanou v témž divadle, je o dva roky starší Gottland, podle bestselleru polského novináře Mariusze Szczygieła. Poslední inscenace, která byla analyzována je Na Větrné hůrce, nastudovaná v roce 2011 souborem Divadla Petra Bezruče, podle knižní předlohy Emily Brotëové. Tyto inscenace jsou vybrány, aby byly reprezentativním vzorkem tvorby Jana Mikuláška v posledních pěti letech. Jsou zde inscenace podle dramatických i nedramatických předloh, ze dvou ostravských divadel rozdílných typů. Jedno je typické městské repertoárové divadlo, druhé spíše alternativní. Liší se svou poetikou, divadelním prostorem i hereckým ansámblem. V této kapitole se chci zaměřit na to, jak herci pracují a jak je ovlivňuje režijní styl Jana Mikuláška, kterému se musí podřídit, čímž jim vymezuje hranice pro jejich tvorbu. Druhá část je sestavena z autorových zápisků ze zkoušek inscenace Na Větrné hůrce a z rozhovorů, které autor práce pořídil s herci Dušanem Urbanem, Terezou Vilišovou a Gabrielou Mikulkovou. Cílem této části je zjistit, jak Jan Mikulášek pracuje na zkouškách a jaký má vztah k hercům. V závěru autor identifikuje styly herectví, které se v jednotlivých inscenacích nacházejí. Naznačuje režijní posun v práci s hercem za zkoumané čtyři roky a určuje dvě linie, u kterých se často objevují stejné postupy. Dále vyhodnocuje, jak Jan Mikulášek pracuje na zkouškách a jaké herce pro své divadlo potřebuje.The aim of this thesis was to find out how director Jan Mikulášek works with an actor. This work is divided into two parts. First part consists of three general analyses of chronologically organized theatr productions. The oldest is Heda Gablerová by Henrik Ibsen rehearsed in 2008 by Moravian-silesian National Theatre. The second production, rehearsed by the same theatre, is Gottland two years later, based on the bestseller by Polish journalist Marius Szczygiel. The last analyzed production is Na větrné hůrce, rehearsed in 2011 by Petr Bezruč Theatre Group, which is based on the book by Emily Bronte. These productions have been selected to provide a representative sample of Jan Mikulášek´s work from the last five years. There are productions based on dramatic as well as non-dramatic artwork from two Ostrava theatres of different types. One of them is a typical municipal repertoar theatre, the other is rather alternative. They are different in terms of thepoetics, the theatre space as well as the actors´ ensemble. In this chapter I want to focus on how the actors work and how they are influanced by the directing style of Jan Mikulášek which they have to follow, by which the borders of their work are created. Second part is compiled of author´s notes from the rehearsals of the production Na větrné hůrce and the interviews made with actors Dušan Urban, Tereza Vilišová and Gabriela Mikulková. The aim of this part was to find out how Jan Mikulášek works during rehearsals and what relationship he has towards the actors. In the conclusion the author identifies the acting styles which appear in the individual productions. He indicates a directive shift in his work with an actor during the last four years and he identifies two lines in which similar procedures often appear. He also evaluates how Jan Mikulášek works at rehearsals and what kind of actors he needs for his theatre.