Práce vychází z vlastního terénního výzkumu zaměřeného na československé emigranty z let 1968 až 1969 žijící ve Vídni. Pomocí kvalitativní metody narativních rozhovorů sleduje proces transformace kulturní identity emigrantů této generace, stejně jako proces integrace do rakouské společnosti. Zkoumá faktory a motivace, které je vedly k opuštění domova a k realizaci svých životních cílů v rámci nové země a nové kultury, a vztah k většinové společnosti stejně jako k předchozím generacím české národnostní menšiny ve Vídni. V teoretické části je pak věnována pozornost konceptualizaci pojmu identita a různým teoriím identity, které se uplatnily na poli kulturní antropologie a sociální psychologie. Prostor je věnován také kulturně-historickému kontextu, tedy popisu české národnostní menšiny ve Vídni, především emigrantských vln po roce 1945, z pohledu existující odborné literatury věnující se tomuto tématu.This work is based on realization of the author's own field research aimed at Czechoslovakian emigrants from 1968 and 1969 in Vienna. Via the qualitative method of narrative interview it monitors a process of transformation of cultural identity by emigrants of this generation as well as process of integration or asimilation into the Austrian society. It studies factors and motivations, which led them to leave their homeland and realize their life ambitions within a new land and culture, and relationship to majority as well as to previous generations of Czech ethnic minority in Vienna. The theoretical part focuses on concept of identity and different theories of identity developed in cultural anthropology and social psychology. There is also given a brief survey on cultural and historical context - on description of Czech ethnic minority in Vienna, especially on emigrants after 1945 from the perspective of contemporary scholarly literature dedicated to this topic.