Předmětem diplomové práce je přípustnost obrazového a zvukového záznamu jako důkazního prostředku. České soudy rozhodující v civilních věcech odmítají jeho přípustnost, pokud koliduje s ochranou osobnosti nahraného subjektu. Cílem práce je nalezení východiska pomocí testu proporcionality. Za účelem dosažení tohoto cíle se autor věnuje dokazování, jeho jednotlivým fázím, vymezuje pojmy nepřípustný a nezákonný důkazní prostředek, zabývá se historickým vývojem ochrany osobnosti a jeho současným právním zakotvením. Následně teoreticky popisuje test proporcionality, aby jej mohl aplikovat na konkrétní případy. Neopomíjí ani judikaturní činnost Evropského soudu pro lidská práva.The topic of this thesis is the admissibility of video and audio recording as evidence. Czech courts which have the authority in civil cases reject its admissibility in case there is a conflict with protection of person of the recorded subject. The aim of thesis is to find a solution using proportionality test. In order to attainment of this objective, the author deals with process of proving, its individual phases, defines the terms inadmissible evidence and illegal evidence, occupies with the historical progress of protection of person and current legal enshrinement. After that, he describes theoretically the proportionality test for his application to specific cases. He also doesn't neglect judicature of the European Court of Human Rights.