Tato diplomová práce se zabývá základním institutem dědického práva - vyděděním, upraveným v ustanovení § 469a zákona č. 40/1964 Sb. Vydědění je jednostranným právním úkonem, jenž umožňuje zůstaviteli svou vůlí vyloučit zákonnou ochranu tzv. neopomenutelných dědiců, tj. potomků, přičemž jeho právní účinky nastávají mortis causa. Vydědit neopomenutelného dědice lze pouze ze čtyř zákonných důvodů. Důvody vydědění jsou v práci interpretovány ve světle judikatury. Práce se zabývá institutem vydědění i z hlediska jeho historického vývoje a přináší srovnání s úpravou vydědění obsaženou v rakouském obecném zákoníku občanském. Vzhledem k tomu, že v blízké době nabude účinnosti nový občanský zákoník, se část práce zaměřuje i na změny, které tento nový právní předpis v oblasti vydědění přináší.This diploma thesis deals with fundamental institute of hereditary law - disinheritance, regulated by § 469a of the Czech Civil code. Disinheritance is an one-sided legal act, which enables to the testator exclude the legal protection of the forced inheritors - descendants, while the legal impact comes mortis causa. The descendant can be disinherited just for four legal reasons. In the thesis are the legal reasons interpreted in the light of the judicial decisions. The thesis deals with the institute of disinheritance also from the historical point of view and brings a comparation with the legislation contained in Austrian Civil code. In view of the fact that in nearby time the new Civil code will be effective, a part of the thesis deals with changes brought by this new legal regulation