Diplomová práce pojednává o koncentraci řízení, konkrétně o koncentraci dle § 118b a § 119a o.s.ř. Zásada koncentrace řízení se projevuje v tom, že účastníci řízení jsou povinni do stanoveného okamžiku resp. v určitém stadiu pod následkem prekluse uvést všechny rozhodující skutečnosti (splnit povinnost tvrzení) a označit důkazy (splnit povinnost důkazní), k později provedeným úkonům totiž nebude přihlíženo. Cílem je urychlení řízení a odstranění zbytečných průtahů. Zásada koncentrace ve svém důsledku znamená výrazný posun od zásady materiální pravdy k pravdě formální. Po přijetí souhrnné novely, která byla provedena zákonem č. 7/2009 Sb., se tato zásada stala univerzální zásadou, která platí pro veškerá řízení. Z tohoto obecného pravidla však existují určité výjimky. Hlavním cílem celé práce je provést důkladnou analýzu ustanovení § 118b a § 119a o.s.ř, a pomocí té zjistit, zda je zákonná úprava dostatečně kvalitní na to, aby dosáhla sledovaného účelu, kterým je odstranění zbytečných průtahů a celkového urychlení civilního soudního řízení. V rámci analýzy je upozorňováno na nedostatky, pro které je pak navrhováno určité řešení. Z důvodu vytvoření určitého nadhledu se práce věnuje i komparaci, kdy je česká právní úprava srovnávána s právní úpravou slovenskou. Práce se nejprve věnuje teoretickým východiskům zásady koncentrační a dvěma velkým novelám občanského soudního řádu, které byly z pohledu koncentrace řízení klíčové. Poté jsou samostatné kapitoly věnovány hlavnímu tématu, a to koncentraci dle § 118b o.s.ř. a koncentraci dle § 119a o.s.ř., v rámci kapitol popisuji i výjimky z účinků koncentrace. Poslední část je zaměřena na komparaci se slovenskou právní úpravou. Následuje shrnutí celého rozboru a zhodnocení analyzovaných ustanovení, které je zakončené odpovědí na otázku položenou v úvodu. Lze říci, že současný stav není dokonalý, lze nalézt mnoho problematických aspektů a nedostatků, které vedou k efektu opačnému, tedy k vzniku průtahů v řízení. S ohledem na důsledky pro účastníky řízení je tak žádoucí tyto nedostatky odstranit pomocí důkladnější novelizace.This thesis is focused on the concentration of proceeding, namely on concentration of proceedings according to articles 118b and 119a of CPC. The concentration principle means, that the participants have to claim all facts and evidence till fixed moment more precisely in the certain period. It is not possible to claim them later. The purpose is to speed-up the proceeding and to eliminate the unreasonable delays. As a result of the concentration principle the civil proceeding tends from the principle of material truth to formal truth. After the amendment of the Civil Procedure Code that was accomplished by the Act N. 7/2009 Coll. the concentration principle became the general principle of civil proceeding. But there are some exceptions determined by law. The aim of this thesis is to analyse two articles, the article 118b and article 119a of CPC. Through this analysis I try to find out if the legislative regulation is good enough to reach its purposes which are elimination of the unreasonable delays and speed-up the proceeding. I also focus on the defects of the legislative regulation and for these defects I try to suggest some solution. The thesis also looks into comparison of the concentration principle in the Slovakia. At the start I focus on theoretical base of the concentration principle and on two huge amendments of the Civil Procedure Code that were important for the concentration of proceeding. Main parts of the thesis are chapter two and chapter three. The chapters are focused on analysis of the article 118b ant article 119a of CPS. I also describe the exceptions of the effects of concentration. The last part compares Czech and Slovak legal regulation. The summary follows this chapter. It is possible to say that recent situation is not perfect. There are many problematical aspects and defects. These defects make delays in proceeding. For this reason it would by suitable to remove these defects by the careful amendment.