Diplomová práce pojednává o tématu nových skutečností a důkazů jako důvodu odvolání v civilním soudním řízení. Většinu odvolacích řízení v rámci civilního procesu ovládá zásada neúplné apelace. Účastníci proto nemohou v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy a ani odvolací soud z nich nesmí vycházet při rozhodování ve věci. Z tohoto pravidla se však uplatňuje výjimka stanovená v ust. § 205 odst. 2 písm. f) a na něj navazujícího ust. § 205a OSŘ, jež stanoví jako jeden z přípustných odvolacích důvodů právě nové skutečnosti a důkazy. Stěžejní částí práce je podrobná analýza právě těchto dvou ustanovení. Dále je věnována pozornost institutům souvisejícím, a to poučovací povinnosti soudu, zákonné koncentraci řízení a výjimkám z této koncentrace a vzájemnému vztahu odvolacího řízení a obnovy řízení. Práce obsahuje také vymezení sporných a nesporných řízení, které je nutné důsledně odlišovat. Diplomová práce se skládá z úvodu, pěti kapitol a závěru. První kapitola obsahuje uvedení do problematiky objasněním institutu opravných systémů, zejména apelačního opravného systému. Ve druhé kapitole je nastíněn historický vývoj problematiky. Třetí kapitola obsahuje vymezení rozhodnutí, ve kterých se uplatňuje neúplná a kde naopak úplná apelace. Předmětem této kapitoly je také posouzení toho, ve kterých případech jsou skutečnosti a důkazy považovány za nové. Obsahem čtvrté kapitoly je rozbor ust. § 205a odst. 1 OSŘ, a to postupně od písm. a) po písm. f). Pátá kapitola pojednává o zákazu uvádět nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení pro účastníky řízení, kteří odvolání nepodali.This diploma thesis deals with new facts and evidence as a reason for appeal in the civil proceedings. In the context of civil proceedings, the major part of appellate procedures conforms to the principles of incomplete appeal. Hence, the participants cannot produce new facts and evidence within the appellate procedure and even the appeal court cannot base on them its decisions on the merits. This rule shall not apply in the case of exemption provided by section 205 paragraph 2 point f) and subsequent section 205a CCP, which just determines the new facts and evidence as one of the admissible reasons for appeal. The core part of this thesis is a detailed analysis of these two provisions. Attention is further paid to the related institutes, namely the obligation to instruct, the statutory concentration of the proceedings with exceptions from concentration, and the mutual relationship between appellate procedure and retrial. Definition of contentious and non-contentious proceedings is also included to distinguish them consistently. The thesis consists of introduction, five chapters and a conclusion. The first chapter contains an introduction, which explains the systems of legal remedy, namely the appellative system of legal remedy. The second chapter outlines the historical development of the issue. The third chapter contains the determination of decisions, where the complete or incomplete appeal shall be applied. The purpose of this chapter is also to assess in which cases the facts and evidence are considered to be new. The matter of fourth chapter is an analysis of section 205a paragraph 1 CCP, in order from point a) to point f). The fifth chapter discusses the prohibition of providing of new facts and evidence in appellative procedure for participants, who did not appeal.