Tématické zaměření práce stojí na pomezí environmentální historie a klasické filologie. Autor ve své práci analyzuje díla vybraných římských spisovatelů: Vergiliova Georgika, Senekovy Naturales quaestiones, Naturalis historia Plinia Staršího, Dopisy Plinia Mladšího a Juvenalovy Satiry. Hlavním cílem je prozkoumat, jakým způsobem a do jaké míry jsou v římské literatuře zastoupena environmentální témata. Autor soustřeďuje svou pozornost na problémy životního prostředí a živelné pohromy, a vyzvedává z textu všechny pasáže, které s daným tématem souvisejí. Výběr spisovatelů je orientován na nejslavnější reprezentanty římské literatury a spojuje v sobě dvě další kritéria: vyváženě pokrýt širokou škálu literárních forem a vybrat zároveň ta díla, kde je zkoumaná problematika ve větší míře přítomna. Zabývat se environmentálními problémy je jedním z důležitých aspektů moderní euromarické civilizace a autor reaguje na trend srovnávat tuto civilizaci s antickým světem. Dochází k závěru, že ačkoliv se i římská říše potýkala s problémy životního prostředí, není to v římské literatuře reflektováno v očekávané míře. Zpravidla se badatel setkává se stručnými zmínkami a narážkami, které se ztrácejí v záplavě ostatního textu. Environmentální problémy paradoxně nejvíce reflektují nevědecká díla: Dopisy Plinia Mladšího a Juvenalovy Satiry. Nejdelší souvislé pasáže týkající se hledané problematiky najdeme u Plinia Mladšího: popis bouřlivého počasí a záplav na Tibeře a známé líčení erupce Vesuvu. Juvenális zase nejvíce ze všech odráží životní podmínky v Římě a jako jediný z vybraných spisovatelů označuje za viníka environmentálních problémů člověka. U ostatních spisovatelů jsou environmentální problémy vnímány jako rozmary přírody, které je třeba umět předvídat, abychom předešli ztrátám na zemědělské úrodě (Vergilius), nebo jako kuriozity, které se vymykají běžnému řádu (Seneca, Plinius Starší). Navzdory tomu autor prezentuje literaturu jako důležitý pramen pro poznání vztahu člověka a přírody v antice a dává podněty k rozšiřujícímu výzkumu, jak směrem k řecké literatuře, tak ke komparaci s literaturou pozdějších epoch lidských dějin.Thematically this thesis stands on the borderline between environmental history and classical philology. The author of the thesis analyses the works of selected Roman writers: The Georgics by Vergil, Naturales Quaestiones by Seneca, Naturalis Historia by Pliny the Elder, Letters by Pliny the Younger, and Satires by Juvenal. The aim of the thesis is to investigate how and to what extent environmental topics are presented in Roman literature. The author directs his attention to environmental problems and natural disasters and points out all passages that refer to them. The choice of writers is aimed at the most famous representatives of Roman literature, and combines two criteria: to cover a wide range of literary forms and to choose those works which deal with the topic in wider measure. Dealing with environmental issues is one of the important aspects of the modern Euro-American civilisation and the author reacts to the trend of comparing this civilisation with the ancient world. He arrives at the conclusion that although the Roman Empire must have solved environmental problems as well, it is not reflected in the Roman literature as much as expected. Usually the author was able to find mere hints and occasional brief passages which are almost lost in the surrounding text. Paradoxically, environmental issues are most reflected to in non-scientific works: in Pliny?s Letters and Juvenal?s Satires. The longest uninterrupted passages related to the given topic can be found in the work of Pliny the Younger: the description of stormy weather, floods on the Tibera River, and also the famous description of the eruption of Vesuvius. Juvenal, on the other hand, reflect in the greatest measure the life conditions in Rome, and as the only one of the chosen writers blames the environmental problems on men. The other writers see them as the caprices of nature which people need to be able to predict to prevent the loss on harvest (Vergil), or as curiosities which break the common cycle (Seneca, Pliny the Elder). Despite the difficulties, the author presents literature as an important source of learning about the relationship between people and nature in the Ancient world. He also tries to inspire further research both in direction to ancient Greek literature and to comparisons with the literature of the following stages of human history.