Cíle práce: 1. Stanovení habituální pohybové aktivity a energetického výdeje u pacientů s ICHS s využitím akcelerometru 2. Zjistění ochoty pacientů s ICHS ke zvýšení pohybové aktivity: a/ určením podílu pacientů akceptujících program zvýšené pohybové aktivity v domácím prostředí z celkového počtu edukovaných oslovených pacientů b/ určením podílu pacientů, kteří se dostavili minimálně k 1. kontrole a u kterých na základě záznamu akcelerometru došlo po sledované období ke zvýšení energetického výdeje 3. Ověření efektu zvýšení pohybové aktivity na vybrané funkční parametry oběhového systému a rizikové faktory ICHS (spiroergometrie, echokardiografie, metabolické a zánětlivé laboratorní ukazatele) 4. Obecné zhodnocení přínosu akcelerometru pro monitoraci pohybové aktivity Přehled problematiky: V této části jsou shrnuty současné poznatky o vlivu pohybové aktivity na rizikové faktory ICHS a prognozu pacientů, uveden souhrn doporučení pro provádění pohybové rehabilitace a popsána současná problematika ochoty pacientů účastnit se a setrvat v rehabilitačním programu (compliance) a možnosti ji ovlivnit v rámci programu domácí rehabilitace s využitím různých pomůcek. Závěrem je řešena otázka energetického výdeje během rehabilitace a jeho posuzování akcelerometrem. Metodika: V metodice je popsán způsob náboru pacientů s ICHS do studie včetně indikací a kontraindikací zařazení do studie. Součástí vstupního vyšetření bylo stanovení BMI, provedení echokardiografie (rozměry, systolická a diastolická funkce levé komory), spiroergometrie (VO2max, parametry submaximální zátěže a tepová frekvence na úrovni anaerobního prahu), odběr krve ke stanovení metabolických (lipidogram, insulinová resistence) a zánětlivých (CRP, interleukiny, leptin, adiponektin) markerů a týdenní monitorace akcelerometrem. Po vstupním vyšetření byli pacienti zařazeni do programu pohybové rehabilitace v domácím prostředí s využitím krokoměru nebo sporttesteru. Kontrolní vyšetření identické se vstupním bylo provedeno za 3 . měsíce a dle zájmu pacientů dále v 6., 9. a 12. měsíci. Ke statistickému vyhodnocení byly použity parametrické (t- test) a neparametrické (Wilcoxon) testy. Soubor: Z 320 oslovených pacientů souhlasilo se zařazením do rehabilitačního programu 61 (19%) pacientů průměrného věku 58?8,3 let, 54 (88,5%) mužů a 7 (11,5%) žen. Manifestací ICHS byl u 24 (39%) pacientů STEMI , u 23 (38%) NSTEMI a u 14 (23%) AP. Průměrný BMI souboru byl 28,4?2,6 , průměrná EF 56?6% . Na kontrolu po 3. měsících se dostavilo 34 (56%) pacientů, z nichž 22 užívalo k monitoraci krokoměr a 12 akcelerometr. Výsledky: 1.ochota pacientů zúčastnit se a setrvat ve studii (compliance): a/Ochota pacientů zúčastnit se programu doma prováděné pohybové aktivity byla nízká a ve shodě s podobnými studiemi. Z 320 oslovených s účastí v rehabilitaci souhlasilo 61( 19%). b/ Compliance pacientů k rehabilitačnímu programu byla rovněž relativně nizká a výrazně se snižovala v půběhu času. Z 61 pacientů se k dalším kontrolám dostavilo po 3 měsících 34 pacientů (56%), po 6 měsících 24 (39%), po 9 měsících 14 (23%) a po 12 měsících 5 pacientů (8%). Po 3 měsících dodalo ze 34 pacientů, kteří se dostavili na kontrolu, záznamy 22 pacientů (64% z 34) a z nich byla adekvátní pohybová aktivitita u 14 pacientů (64% z 22). Adekvátní pohybovou aktivitu bylo tedy na základě automonitorace pohybové aktivity pacienty možno prokázat u 41% pacientů setrvavších ve studii (14 z 34). Akcelerometrické záznamy byly vyhodnotitelné u 23 pacientů (70%). Ani u jednoho z pacientů nebyl monitorovaný aktivní energetický výdej nižší než doporučených 1000 kcal/týden. U dvou pacientů (6%) byl nižší než u přísnější normy 2100 kcal/ týden. 2. habituální pohybová aktivita sledovaného souboru: Habituální pohybová aktivita souboru byla relativně vysoká. Pohyb lehké a střední intenzity byl u tohoto souboru v průměrné délce trvání 1 hodiny a 21 minut denně, což odpovídá energetickému výdeji