V roce 2006 zveřejnil Benedikt XVI. svou první encykliku, která představuje důležitou výpověď o povaze církevní sociální práce, jinými slovy její charitní praxe. Můžeme říci, že zformulovala explicitně poprvé v dějinách papežských vyjádření teorii charitně diakonické praxe, tedy jednoho ze třech hlavních pilířů a projevů života církve. Tato disertační práce tedy zrekonstruuje teoretické ukotvení církevní sociální práce vrcholící encyklikou Deus caritas est na pozadí obecných dějiny charitní činnosti a se zvláštním zřetelem k české linii církevní charitní praxe. Stěžejní kritéria církevní sociální práce jsou zde nejprve odvozeny ze sémantické analýzy tradičního pojmosloví, jaké křesťanské konfese používají pro označení svých sociálně pomáhající praxe (caritas-diakonia-filantropia-milosrdenství). Zde je také diskutována vhodnost pojmosloví "církevní sociální práce". Historické pozadí vývoje teorií charitní praxe obsahuje nejprve analýzu české i světové historiografie předmětného tématu. V dalším kroku je zachycen obecný (celoevropský) vývoj této praxe, v českém prostředí v daném rozsahu poprvé po sedmdesáti letech. Ještě originálnější je následná rekonstrukce historického vývoje charitní praxe (katolické) církve v naší zemi, v níž sleduji zejména modely její motivace, organizace a financování. V encyklice "Deus caritas est" Benedikta XVI. je zde spatřována explicitní formulace teorie charitní praxe. Obsah encykliky je tedy analyzován z hlediska základních argumentačních linií a ty jsou rozlišeny jako: teologie, antropologie a eklesiologie caritatis. Rozlišené linie jsou v disertaci rozvinuty za pomoci soudobé prakticko teologické reflexe s ohledem na současné výzvy charitní praxe v naší zemi.In 2006, Pope Benedict XVI published his first encyclical, which represents an important statement about the character of church social work, in other words, about its charity practice. We can say that the first time in the history of the magisterial statements it explicitly formulated theory of one of the three pillars and displays of the church life. The aim of the following study is reconstruction of theoretical establishment of church social work culminating with the encyclical Deus caritas est against a background of charity practice general history with the special respect to the Czech tradition. The core criteria of the church social work are here initially derived from the semantic analysis of the terminology, which Christian denominations use to label their helping practice (caritas-diakonia-philanthropy-mercy). Suitability of the term "church social work" is also discussed here. Historical background of the development of social-charitable work theories firstly includes Czech and world historiography analysis of the main study issue. Then, there is presented the general (Europe-wide) development of that practice, in the Czech lands in such extent for the first time after seventy years. Even more original is further reconstruction of the historical development of the (Catholic) church charity practice in our country, where particular models of its motivation, organization and financing are introduced. The period of birth and evolution of the Catholic social teaching is recognized here as clear turning point in the formulation of church social work theory. Despite that new theoretical line cannot be considered as the separate theory of church social work, it evinces a wide range of characteristics, which can enrich both spheres of church social activities. It is considered here that the Benedict XVI's encyclical "Deus caritas est" explicitly formulates charity practice theory. The encyclical content is therefore analyzed from the viewpoint of the main lines of reasoning, which are distinguished as: caritatis theology, caritatis anthropology and caritatis ecclesiology. The three lines are in the study elaborated by means of contemporary theological reflection with respect to the current challenges of the charity practice in the Czech Republic.