Architektura gotických klášterních kostelů dominikánek v Čechách a na Moravě nebyla dosavadním umělecko-historickým bádáním zpracována jako ucelené téma. Během středověku přitom v českých zemích existovala poměrně početná skupina ženských dominikánských konventů. Dva dosud existující kostely, kostel sv. Kateřiny v Olomouci a kostel sv. Anny v Praze si do značné míry uchovaly svou středověkou podobu. Tato studie se soustředí nejen na jejich stavebně-historický vývoj, ale snaží se je také pochopit jako součást rozsáhlé sítě ženských dominikánských klášterů ve střední Evropě. Odlišnost kostelů dominikánek od mnišských chrámů je dána především tím, že tyto stavby musely reagovat na požadavky přísné klausury sester. Nejednalo se jen o uzavřený, od laického a kněžského prostoru kostela oddělený chór jeptišek, ale také o další architektonické záležitosti (okenní otvory, schodiště, pavlačové přístavby či lettnery), které vyplývaly z nutnosti zajistit v případě zpovědi a svatého přijímání kontakt kněze s jeptiškami, omezený na nejmenší možnou míru. Toto do značné míry zaniklé členění interiéru jsem se u kostela sv. Kateřiny v Olomouci a kostela sv. Anny na Starém Městě v Praze pokusila alespoň částečně rekonstruovat na základě dochovaných stop i analogií s jinými ženskými klášterními svatyněmi, u nichž je jejich původní řešení známé.The architecture of the Dominican nuns´ gothic cloister churches in Bohemia and Moravia has not been comprehensively treated within art-history research so far. Yet there was a relatively numerous set of Dominican convents in the Czech Lands in the course of the Middle Ages. Two still existing churches, St. Catherine´s Church in Olomouc and St. Anne´s Church in Prague, have largely retained their medieval appearance. This study concentrates not only to their historical structural evolution but also tries to understand them as parts of broad network of the Dominican nuns´ convents in Central Europe. The difference of the Dominican nuns´ churches from monks´ churches is chiefly due to the fact that the earlier had to respond to the requirement of the sisters´ strict reclusion. There was not only an enclosed nuns´ choir, separated from both the laypeople´s and the priests´ areas of the church, but also other architectural elements (windows, staircases, balcony corridor extensions and rood screens), derived from the necessity of minimizing contact between the priest and the nuns during confession and Eucharist. I have attempted at least a partial reconstruction of this largely extinct interior division in St. Catherine´s and St. Anne´s churches based on extant traces and analogies with other convent churches where the original layouts are known.