Tato diplomová práce se zabývá pamětí jako strukturou vyprávění ve dvou románech italského autora G. Bassaniho: Il giardino dei Finzi-Contini a Gli occhiali d'oro. Nejdříve je nastíněno téma fyzické struktury lidské paměti, poté se studie dále zaměří na naratologickou analýzu těchto mechanismů, a to se zvláštním přihlédnutím k roztříštěnosti, nepřímočarosti a nejednoznačnosti paměti. Závěr se zaměřuje na stylistický výběr autora, který slučuje vlastní úhel pohledu s hlasem vypravěče; takto si vybavuje vlastní skutečné vzpomínky skrze vzpomínky své fiktivní postavy, což oživuje tragické události, k nimž došlo v důsledku aplikace rasistických zákonů ve fašistické Itálii. Hlavní použité prameny jsou: Il giardino dei Finzi-Contini e Gli occhiali d'oro di Giorgio Bassani, Figure III. Discorso del racconto di Gérard Genette e L'officina del racconto. Semiotica della narrativitá di Angelo Marchese.The dissertation deals with memory as narrative structure in two novels by the Italian writer Giorgio Bassani: Il giardino dei Finzi-Contini and Gli occhiali d'oro. After briefly hinting at the psychic structure of human memory, the study focuses on the narratologic analysis of these mechanisms, with particular reference to the fragmentation, non-linearity, and ambiguity of memory. The conclusion concentrates on the stylistic choice of the author who merges his own point of view into the narrator's voice; thus, recalling his real memories through his fictitious characters' memories, which revive the tragic events of the racial laws in the fascist period in Italy. The main reference texts are: Il giardino dei Finzi-Contini and Gli occhiali d'oro by Giorgio Bassani, Figure III. Discorso del racconto by Gérard Genette, and L'officina del racconto. Semiotica della narrativitá by Angelo Marchese.