Diplomová práce se věnuje tématu limitu přímého účinku směrnic. Přímý účinek je jednou z hlavních aplikačních zásad definující postavení práva Evropské unie v právních řádech členských států. Tato zásada není formulována ve Smlouvách, nýbrž vznikla na základě judikatury Soudního dvora, který tímto stanovil, že právní akty splňující podmínky přímého účinku jsou způsobilé přiznávat práva a povinnosti jednotlivcům, které jsou vynutitelné před národními soudy. Z definice přímého účinku je patrné, že směrnice nebyly zprvu považovány za akty schopné přímý účinek vyvolávat, proto je přímý účinek směrnic vcelku problematickým konceptem, přičemž jeho vývoj a podmínky jsou v rámci diplomové práce analyzovány na pozadí judikatury. Přímý účinek směrnic je v mnoha ohledech limitován, a to jak ve vertikálních, tak v horizontálních vztazích. Pokud je ustanovení směrnice jasné a přesné, uplynula-li implementační lhůta či byla-li směrnice vadně implementována, je jednotlivec oprávněn domáhat se vůči státu svých práv, která by mu náležela, pokud by stát směrnici řádně implementoval. Soudním dvorem jsou však zapovězeny ty situace, kdy by se stát domáhal směrnice ve smyslu splnění povinnosti vůči jinému jednotlivci či aby se jednotlivec domáhal přímé aplikace směrnice vůči jinému jednotlivci. Závěrečná práce ukazuje, že z uvedeného zákazu nejsou přípustné žádné výjimky, pouze je Soudním dvorem v relevantních situacích použit alternativní výklad.The thesis occupies with a subject of limits of direct effect of directives. The direct effect is one of the main application principles which define the position of European Union?s legal systems in legal systems of member states. This rule is not formulated in the contracts but it came into existence on the grounds of Court of Justice which hereby has determined that legal acts meeting the direct effect recuirments are legally capable of doing individuals rights and duties and that these rights and duties are enforceable in national courts. From the definition of direct effect, it is evident that at the beginning the directives were not considered the acts being able to raise the direct effect, therefore the direct effect of directives is basically problematic concept and its development and conditions are analyzed in the thesis in the practice of the courts background. The direct effect of directives is limited in many 55 ways both in vertical as well as in horizontal relations. If the determination of directive is clear and precise or if implemantation period expired or if the directive was implemented incorrectly, an individual is eligible to demand from the state his/her rights which he would have if the state imlemented the directive properly. But situations when a state would demand the directives within the meaning of doing its duty in relation to another individual or if an individual demands direct application of the directive towards another individual. The conclusion shows that there are no exceptions admissible from the prohibition mentioned, only Court of Justice can use alternative interpretation in relevant situations.