Cíle práce: Hlavními cíli práce bylo srovnání kvality života u pacientů s fibrilací síní (FS) nerandomizovaně indikovaných k pokračující konvenční léčbě nebo ke katetrizační ablaci a stanovení nákladů na konveční léčbu u pacientů léčených ablací v průběhu jednoho roku před ablací a dvou let po ablaci. Mezi sekundární cíle práce patřilo srovnání kvality života mezi pacienty léčenými konvečně a pacienty ?65 let věku léčenými katetrizační ablací, dále srovnání kvality života v ablační skupině mezi pacienty $<$65 let věku a pacienty ?65 let a konečně srovnání kvality života v ablační skupině mezi pacienty s paroxysmální FS a dlouhodobou perzistentní FS. Metodika: Studie zahrnula 336 po sobě následujících pacientů, kteří byli v roce 2007 hospitalizováni s FS jako hlavní nebo vedlejší diagnózou a kteří dali informovaný souhlas se vstupem do studie. Následně byli prospektivně sledováni po dobu 2 let. Sledovaly se demografické, zdravotní, sociální a socioekonomické údaje. Kvalita života byla hodnocena pomocí standardizovaného dotazníku EQ-5D. Pacienti na dotazník odpovídali samostatně na začátku vstupní hospitalizace a pak po 6, 12, 18 a 24 měsících. Zařazení pacienti ukončili periodu 24 měsíců sledování. Náklady na konvenční léčbu pacientů podstupujících ablaci se kalkulovaly za období jednoho roku před výkonem a dva roky po výkonu. Současně se hodnotila cena ablační léčby. Výsledky: Objektivní složka kvality života se po 2 letech zvýšila ve srovnání se vstupní hodnotou u pacientů léčených konvenčně ze 63?14 na 68?18 (p=0,03), zatímco u pacientů léčených ablací ze 68?14 na 76?17 (p$<$0,001) (rozdíl zlepšení p=0,05 ), respektive u pacientů léčených ablací ?65 let ze 69?13 na 72?20 (p=0,32) (rozdíl zlepšení p=0,62). Subjektivní složka kvality života se po 2 letech zlepšila ve srovnání se vstupní hodnotou u pacientů léčených konvečně z 56?18 na 59?18 (0,04), zatímco pacientů léčených ablací ze 65?17 na 71?15 (p=0,01) (rozdíl zlepšení p=0,05), respektive u pacientů léčených ablací ?65 let ze 63?17 na 67?17 (p=0,16) (rozdíl zlepšení p=0,22). Při srovnání pacientů podstupujících ablaci, kteří měli paroxysmální versus perzistentní FS, došlo ke zlepšení objektivní složky ze 71?10 na 75?18 (p=0,13) versus ze 67?16 na 80?17 (p=0,003) (rozdíl zlepšení 0,01), respektive ke zlepšení subjektivní složky ze 67?16 na 70?17 (p=0,68) versus ze 64?12 na 73?13 (p=0,01) (rozdíl zlepšení p=0,05). Průměrná cena ablačních výkonů na 1 pacienta byla 259000 Kč. Výdaje na konvenční léčbu těchto pacientů dosáhly před ablací 49337 Kč/1 pacienta/1 rok. Náklady na pokračující konvenční léčbu v prvním a druhém roce po ablaci dosáhly 16504 Kč, respektive 13576 Kč. Závěr: Kvalita života byla v obou složkách a ve všech etapách sledování signifikantně lepší u pacientů podstupujících ablaci a také míra zlepšení ve srovnání s pacienty léčenými konvečně po 24 měsících byla v této skupině signifikantně vyšší. Zlepšení kvality života po ablaci u pacientů nad 65 let již nebylo po 24 měsících signifikantní a nebylo signifikantně lepší než u pacientů léčených konvečně. V ablační skupině měli pacienti s dlouhodobou perzistentní FS horší vstupní kvalitu života než pacienti s paroxysmální FS, ale po dvou letech zaznamenali signifikantně větší zlepšení. Signifikantní redukce počtu dnů hospitalizace a pracovní neschopnosti bylo dosaženo u pacientů s paroxysmální i dlouhodobě perzistentní FS. Cena konvenční léčby v prvních 2 letech po ablaci klesla více než trojnásobně.Aims of the thesis: The primary aims of the study were the comparison of quality of life in patients with atrial fibrillation (AF) non-randomly assigned to continuing conventional therapy, or catheter ablation, and the assessment of the cost of conventional therapy in the ablation group within the period of one year before ablation and two years after ablation. The secondary aims included comparison of quality of life between patients treated conventionally versus patients ?65 years of age treated by ablation, further between the patients $<$65 years versus patients ?65 years in the group treated by ablation, and finally between the patients with paroxysmal AF versus with long-standing persistent AF treated by ablation. Methods: The study included 336 consecutive patients who were admitted to the hospital with AF as the primary or secondary diagnosis, and who gave a written informed consent with the study. These patients were subsequently followed-up for 2 years. Demographic, medical, social, and socioeconomic data were obtained and analyzed. Quality of life was assessed by the standardized questionnaire EQ-5D. The patients filled out the form their own at the index hospitalization and 6, 12, 18, and 24 months afterwards. All included patients completed 24-month follow-up. The cost of conventional therapy was calculated for the period of one year before ablation and two years after ablation. Concurrently, the cost of ablative therapy was evaluated. Results: After 2 year as compared to the baseline value, objective component of quality of life increased in patients treated conventionally from 63?14 to 68?18 (p=0.03), while in patients treated by ablation from 68?14 to 76?17 (p$<$0.001) (the improvement difference p=0.05), respectively in patients ?65 years treated by ablation from 69?13 to 72?20 (p=0.32) (the improvement difference p=0.62). Subjective portion of quality of life improved after 2 years in patients treated conventionally from 56?18 to 59?18 (p=0.04), while in patients treated by ablation from 65?17 to 71?15 (p=0.01) (the improvement difference p=0.05), respectively in patients ?65 years undergoing ablation from 63?17 to 67?17 (p=0.16) (the improvement difference p=0.22). By comparison of patients with paroxysmal versus persistent AF undergoing ablation, the objective part of quality of life increased from 71?10 to 75?18 (p=0.13) versus from 67?16 to 80?17 (p=0.003) (the improvement difference p=0.01), respectively the subjective portion improved from 67?16 to 70?17 (p=0.68) versus from 64?12 to 73?13 (p=0.01) (the improvement difference p=0.05). The average cost of ablative therapy per 1 patient was 259000 Czech crowns. The costs of conventional therapy/1 patient /1year reached 49337 Czech crowns before ablation. The cost of subsequent conventional therapy in the first and second postablation year amounted to 16504, and 13576 Czech crowns, respectively. Conclusions: Quality of life was significantly better in patients undergoing ablation in both the parts and at all the follow-up stages, and the rate of improvement was also significantly higher. Improvement of quality of life in patients ?65 years treated by ablation was not significant after 24 months, and the rate of improvement was not significantly better than in patients treated conventionally. In the ablation group, patients with long-standing persistent AF displayed worse baseline quality than patients with paroxysmal AF; however, they received significantly higher improvement from ablation after two years. Significant reduction in the counts of days of hospitalization and working incapacity were achieved in both paroxysmal and long-standing persistent AF patients. There was more than threefold decrease in the cost of conventional therapy in the first 2 postablation years.