Diplomová práce se zabývá vyděděním a dědickou způsobilostí. Ačkoliv se jedná o tradiční instituty dědického práva mající kořeny již v římském právu, jejich úprava v současném občanském zákoníku čítá i přes jejich důležitost pouhá dvě ustanovení. Nedostatečná zákonná úprava s sebou zároveň přináší několik výkladových problémů, když tyto jsou v práci podrobeny zevrubné analýze a je zároveň předloženo a podrobně argumentačně podepřeno jejich možné řešení. Diplomová práce ctí zákonnou metodu úpravy dědické způsobilosti, která je charakterizována pouze svými negativními znaky, když právě těmito se práce zabývá. Potom je řeč o dědické nezpůsobilosti. První kapitola nejprve definuje dědické právo, tedy právní oblast, jejíž nedílnou součástí vydědění a dědická způsobilost jsou, a kromě jejich postavení a funkce v něm i vzájemné porovnání obou. Druhá kapitola potom z důvodu komplexního a uceleného pojetí problematiky podává alespoň základní přehled úpravy římskoprávní, v níž lze spatřovat původ obou zkoumaných institutů tehdy zvaných exheredatio, incapacitas a indignitas, kteréžto pojmy jsou užívány v doktríně nezřídka i nyní. Jelikož členění dědické nezpůsobilosti v naší současné odborné literatuře vnáší určité nejasnosti a otázky do dříve jednoznačného a srozumitelného pojetí v prvorepublikové právní vědě, třetí kapitola podává vysvětlení dělení dědické nezpůsobilosti na absolutní a relativní a jeho pravého smyslu. Jednotlivými důvody relativní dědické nezpůsobilosti se zabývá kapitola v pořadí čtvrtá, když je důraz kladen především na v doktríně sporné a nevyjasněné otázky. Závěr kapitoly je věnován dvěma novým důvodům dědické nezpůsobilosti v úpravě nového občanského zákoníku, kterými jsou čin naplňující znaky domácího násilí a zbavení rodičovské odpovědnosti. Pátou kapitolou je završeno pojednání o dědické nezpůsobilosti. Tato se věnuje odpuštění zůstavitele nezpůsobilému dědici, především pak povahou a formou takového odpuštění. Následující kapitola navazuje na první dvě a patří tak vydědění, tedy druhému ze zkoumaných institutů, a jeho vývoji na našem území. Předposlední sedmá kapitola pojednává o jednotlivých důvodech vydědění. Postupně jsou tak uvedeny čtyři stávající, tedy neposkytnutí zůstaviteli potřebné pomoci v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele, odsouzení pro úmyslný trestný čin a trvalé vedení nezřízeného života, které doplňují další dva obsažené v novém občanském zákoníku, totiž dědická nezpůsobilost a zadluženost či marnotratnost nepominutelného dědice. V závěrečné kapitole osmé je pozornost zaměřena na formu a způsob vydědění, když pro značný rozsah materie jsou podrobeny analýze pouze v odborné literatuře sporné otázky. Diplomová práce je završena závěrem, po němž je zařazen seznam bibliografických zdrojů.The thesis deals with disinheritance and the incapacity to heir. Only two provisions of contemporary Czech Civil Code are available to describe this legal area despite its importance and the fact that this legal area origins already in the Roman law. Incomplete legal regulation brings wide range of interpretation problems. These problems and obstacles are deeply analyzed. Rich argumentation and possible solutions follows. The thesis respects legal regulation method of capacity to inherit. This capacity is characterised only by its negative attributes. These are discussed in the work. This is thereinafter incapacity to inherit. The first chapter defines the hereditary law as the area which contains disinheritance, incapacity to inherit and their characteristics, function and their comparison. To describe this topic in complex and coherent way the second chapter provides at least basic overview of the Roman regulation. The origins of both these topics can be found in this regulation. In the Roman regulation they were called "exheredatio", " incapacitas" and "indignitas". These terms are still used in doctrine and professional literature. The third chapter gives the reasoning of division incapacity to inherit to absolute and relative and the purpose of this division. This clarification is necessary. Certain ambiguity and questions in contemporary professional literature have appeared in comparison with explicit and understandable concept of legal science of the beginning of the 20th century. The forth chapter deals with respective reasons of relative incapacity to inherit. The chapter is focused mostly on the questions unclear form the doctrinal point of view. The chapter is closed by analysis of two new reasons of incapacity to inherit. These are stipulated in the new codification of the Czech civil law. These reasons are acts of domestic violence and relief from parental responsibility. The fifth chapter finalizes the analysis of the incapacity to inherit. This part is focused on forgiveness of deceased to incapable heir, form and character of this forgiveness. The following chapter is connected with the first two. The content deals with disinheritance and its development within our country. The seventh chapter deals with separate reasons of disinheritance. Subsequently are listed four existing reasons of disinheritance: failure to provide the deceased with necessary assistance in disease, old age or other serious events, failure to demonstrate a genuine concern about the deceased as a descendant should, conviction of an intentional criminal offence, permanent leading of rampant lifestyle. The new regulation of the Czech civil law contains two new reasons of disinheritance as follows: incapacity to inherit, indebtedness and prodigality of the heirs belonging to the group of heirs that cannot be omitted. The eighth chapter deals with the form and the way of disinheritance. As the topic is slightly wide, only in professional literature disputable questions are analyzed. The thesis is finalized by conclusion and the overview of used and studied literature is enclosed.