Činy porušující právní pravidla existovaly, dnes se s nimi můžeme setkat, ale i do budoucna je možné počítat s tím, že protiprávní jednání nevymizí. Proto je třeba mít systém, který nejenom trestá ty, kteří tato pravidla porušují, ale také je vychovává. V této práci se zabývám správním trestáním, přesněji přestupky. Jelikož je tato oblast příliš široká, zaměřím se na přestupky proti občanskému soužití, resp. na některé problematické aspekty související s jejich projednáváním. V první kapitole se věnuji vymezení dvou pojmů - přestupku a TČ. Poté pracuji se samotným zněním § 49 PřesZ, a to před vydáním PřesZ a jeho současnému znění ve spojitosti s TČ odpovídajícími skutkovým podstatám dle § 49 PřesZ. Následuje kapitola týkající se hranice mezi TČ a přestupky, kde se snažím najít prvky, které by vytvořily jasnou hranici mezi oběma instituty. Hypotéza pro první část: Hranice mezi přestupky a TČ není ostrá. Mezi prameny přestupkového práva nepatří pouze přestupkový zákon a zákony speciální. Řadíme sem i dokumenty s nejvyšší právní silou jako je Listina či mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy. Jednotlivá ustanovení přestupkového zákona čerpala inspiraci v těchto dokumentech, které představují důležitá interpretační vodítka pro výklad jednotlivých skutkových podstat dle § 49 PřesZ. Z tohoto důvodu jsem vybrala Listinu a Úmluvu, abych porovnala některá ustanovení chránící stejné zájmy jako skutkové podstaty přestupků proti občanskému soužití. Druhá část pojednává o přestupkovém řízení, zásadách, kterými se řídí, roli přestupkové komise, jakož i o účastnících přestupkového řízení. Poté se budu zabývat některými problematickými aspekty přestupkového řízení. Cílem této části je potvrdit či vyvrátit tyto hypotézy: prekluzivní doba dle PřesZ je příliš krátká, přestupková komise nemůže nařídit obviněnému z přestupku, aby se podrobil vyšetření psychického stavu a součinnost přestupkové komise a policie je nedostačující. Ačkoliv je esenciální zachovat možnost odvolání se k ESLP, fungování základního systému chránícího práva jednotlivce je ještě důležitější. Jinými slovy, pokud soudní systém na národní úrovni funguje správně, nebylo by nadnárodních institucí třeba. Proto se musíme snažit vylepšit národní právní předpisy, abychom tak usnadnili přístup k ochraně práv a umožnili národním orgánům efektivně rozhodovat.As the acts breaching the law exist we need a system which not only penalizes but also teaches those who violate the law. That is why my thesis deals with the administrative criminal law, in particular with the administrative offences. But this sphere is too vast and for that reason I focus more precisely on the administrative offences against civil coexistence. The first chapter is dedicated to the definition of two principle terms, one of which is an offence and the other one is a crime. Then I concentrate on the § 49 of the Code of Administrative Offences - the ancient version and also the current one. This domain is connected to crimes. The limit between them is not precisely defined, therefore I treat these more serious unlawful acts as well while trying to find the elements which constitute this border. The civil coexistence is protected by the Czech law. One of the basic documents which is a part of the Czech constitutional system is the Charter of Fundamental Rights and Freedoms which is of the highest legal force and which stands above the Code of Administrative Offences. But it is the International law where the origin thoughts are anchored among those we can find i.e. the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms. These two documents are so important for the interpretation that I have to mention them both. The second part is more practical and concerns the offence procedure and the role of the Offences Commission. At first I describe the offence procedure and its principles in order to show the function of the Offences Commission. Thanks to a real case of P 52,59/2010 I can demonstrate the questionable institutes which are related to the offence procedure. The aim of this part is to either confirm or disprove these hypotheses: the limitation period is too short, the Offences Commission cannot order the psychiatric examination and the cooperation between the Offences Commission is insufficient. Although it is necessary to protect and to preserve the possibility to appeal to the European Court of Human Rights, the function of the basic defense mechanism protecting the individuals is of more importance. In other words, if the national judicial system works right there will be no need to go to the supra-national court. Thus we have to keep enhancing our national legal rules in order to make the protection of rights more accessible as well as to enable the right decision making.