Tato práce si dává za úkol detailně prozkoumat redukované samohlásky v britské angličtině (ve standardním RP akcentu), přičemž se hlavně soustředí na změny a variabilitu v této oblasti. Je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se postupně zabývá základními rysy dvou stěžejních redukovaných samohlásek (KIT a šva), jejich distribucí a variantami. Dále pak definuje, co to vůbec redukce u samohlásek je, a zaměřuje se blíže na švu, jelikož je nejpoužívanější redukovaným vokálem. V poslední oddílu teoretické části se pojednává o dvou zásadních změnách u redukovaných samohlásek: o tzv. KIT-schwa shiftu a HappY Tensingu. Tyto změny vnáší do celé této oblasti značnou míru variability. Praktická část se skládá ze dvou oddílů. První z nich se zaměřuje na srovnání vzorků dat ze dvou výslovnostních slovníků, z nichž jeden je z roku 1945 a druhý z roku 2008. Toto srovnání ilustruje vývoj ve výslovnosti daných slov během posledních zhruba 60 let. Jeho úkolem je pomoci určit, zdali dochází v RP ke dvou výše zmíněným změnám. Druhý oddíl obsahuje několik podnětů, které by mohly vést k dalšímu výzkumu.The present thesis aims to explore in detail reduced vowels in British English (more specifically, in RP), with a particular emphasis on change and variability. It is divided into the theoretical and practical part. The theoretical part deals, in turn, with the basic characteristics of the main reduced vowels (KIT and schwa), with their distribution, and with their variants. Next, the thesis defines what vowel reduction means and then focuses more on schwa, since it is the most frequently used reduced vowel. In the last section of the theoretical part, two major weak vowel changes are explored: KIT-schwa shift and HappY Tensing. These changes bring a great deal of variability into this area. The practical part is composed of two sections. The first one is devoted to a comparison of data samples from two pronunciation dictionaries. One of the dictionaries is from 1945, and the other is from 2008. The comparison thus illustrates the development of pronunciations of the given words during the last sixty years or so. Its purpose is to help determine whether the two aforementioned changes are indeed real. The second section offers a few suggestions for further research.