Společná zahraniční a bezpečnostní politika je nedílnou součástí politik prováděných Evropskou unií a patří k politikám, které vždy vzbuzovaly nejvíce emocí, diskusí a rozporuplných reakcí. Ač byla SZBP zakotvena již v roce 1993 Maastrichtskou smlouvou, větších pravomocí se jí dostává právě nedávno schválenou Lisabonskou smlouvou, která je často označována za reformní. Přinesla Evropské unii právní subjektivitu a vytvořila funkci Vysokého představitele, který Unii a oblast SZBP, respektive SBOP reprezentuje navenek. Pozitivní změnou je také to, že díky Lisabonské smlouvě mají i menší státy šanci prosadit své názory v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Společná obranná a bezpečnostní politika je nejdůležitějším nástrojem, který Evropská unie používá pro zachování míru a bezpečnosti nejen v Evropském regionu. Za dobu své existence zorganizovala EU celou řadu misí vojenského a humanitárního charakteru. Jejich cílem je stabilizovat situaci ve válkou postižených oblastech, reformovat justici, státní správu, bezpečnostní sektor a pomáhat humanitárním organizacím. Zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie rozhodně není dokonalá, ale nikdo jí nemůže upřít, že od svého založení udělala obrovský pokrok. Počátky SZBP byly nesmělé, politika má však stále větší ambice, které se snaží naplňovat. Unie je jedním z nejvýznamnějších aktérů na světě a je proto nutné, aby pro okolní svět vystupovala jednotně a měla silnou zahraniční a také bezpečnostní politiku, tak aby byla partnerem velmocí, jako jsou USA a Čína. Jelikož Evropskou unii tvoří 27 států, je někdy velmi těžké zajistit jejich názorovou shodu, aby se jednání v rámci SZBP zbytečně neprotahovala a Unie byla rychle akceschopná. Řešením je jistě vytvoření funkce Vysokého představitele, kterou zastupuje Catherine Ashton a která by měla v budoucnu členských státům pomoci při hledání kompromisních řešení.The Common Foreign and Security Policy is an integral part of policies undertaken by the European Union and it belongs to the policies that have always raised the most emotional debates, discussions and conflicting reactions. Although the CFSP was anchored in the Maastricht Treaty in 1993, it got more competence thanks to the recently approved Lisbon Treaty, which is often referred to as reformative. The Lisbon Treaty gave the European Union legal personality and established the function of High Representative. He represents the European Union, the CFSP and the CSDP to the outside. A positive change is that small states now have a chance to assert their views on foreign and security policy. The Common Defense and Security Policy is the most important tool used by the European Union for keeping peace and security not only in the European region. EU had organized a lot of military and humanitarian missions throughout the time. Their goal is to stabilize the situation in war affected zones, to reform the judiciary, state administration, security sector and to help humanitarian organizations. The Foreign and Security Policy of the European Union is not certainly perfect, but nobody can deny that since it inception has made great progress. The beginning of this policy was shy, but however it has greater ambitions that is trying to fulfill. The European Union is one of the most important actors in the world. Therefore it is necessary, that EU acts uniformly for the outside world, has strong foreign and security policy, so it can be equal partner to the superpowers like U.S. and China. European Union consists of 27 states. Sometimes it is very difficult for States to have the same opinion. Negotiations should not be long so that the European Union would be still able to act quickly. The solution is a function of the High Representative, represented by Catherine Ashton. She should assist member countries with finding of compromise solutions in the future.