Volný pohyb služeb byl po dlouhá léta nejméně podporovanou a rozvíjenou svobodou jednotného vnitřního trhu. V souvislosti se snahou EU být nejefektivnější znalostní ekonomikou se však téma liberalizace služeb dostalo do popředí. Komise proto začala připravovat návrh směrnice, která by horizontálně upravovala problematiku služeb. Původní návrh však nebyl k soudobému politickému myšlení prosaditelný. Největší odpor vyvolal princip země původu, který stanovoval rozhodný právní řád, kterým by se poskytovatel služeb měl při přeshraničním poskytování služeb řídit. Proto musela být směrnice výrazně zredukována co do své působnosti i obsahu. Princip země původu byl nahrazen principem volného pohybu služeb. Přestože lhůta pro implementaci směrnice byla tříletá, v podstatě dodnes přetrvávají technické překážky, které brání řádnému fungování některých institutů, které směrnice zavedla. Jedná se především o jednotná kontaktní místa a rozšíření právního institutu ?tichý souhlas?. Směrnice nemá vliv ani na právní úpravu služeb provedenou již dříve sektorovými směrnicemi ve vztahu k regulovaným povoláním. V této oblasti proto stále přetrvávají omezení. Také sociální a daňové systémy jednotlivých členských států způsobují podnikatelům administrativní potíže. Přes všechny uvedené nedostatky však směrnici nelze upřít pozitivní přínos k liberalizaci služeb.Free movement of services has been the least supported and developed freedom of the internal market for many years. However, the issue of liberalization of services has come to the fore in the context of the EU's efforts to be the most effective knowledge-based economy. The Commission therefore started to prepare a proposal of a directive which would regulate the issue of services horizontally. The original proposal was not enforceable due to contemporary political thinking. The greatest resistance was induced by the Country of Origin principle, defining the decisive law which the provider of the services was to obey in case of cross-border provision of services. Consequently the Directive had to be significantly reduced in terms of its scope and content. The Country of Origin principle was replaced by the Free Movement of Services principle. Although the deadline for the implementation of the Direction was three years, in fact technical obstacles impeding proper functioning of some institutions introduced by the Direction still persist. These are particularly the single points of contact and extending the legal institute of ?the connivance?. The Directive does not even affect the legal regulation of services implemented earlier by sectoral directions related to regulated professions. Therefore some restrictions in this sphere still persist. The social security and tax systems of the individual Member States cause considerable administrative problems to entrepreneurs as well. Despite of all the drawbacks presented above, the Directive´s positive contribution to liberalization of services cannot be denied.