Evropská integrace byla vždy pojímána jako jednosměrný proces prohlubování spolupráce. Tento z reálného vývoje odvozený koncept byl dominantní nejen na politické scéně, ale rovněž v akademické obci. Záměrem předložené dizertační práce je zkoumat opačný vývoj, tedy zpětný přenos pravomocí z EU na členské státy. Hlavní výzkumná otázka zní, zda je skutečně platná teze o stále bližší EU a zpětvzetí pravomocí je nemožné. Výzkumný rámec je kromě hlavní otázky vymezen sadou dalších pěti výzkumných otázek a čtyř hypotéz. Práce je členěna (kromě úvodu a závěru) do šesti kapitol. První z nich se věnuje pojmu pravomoc na pozadí jeho významu ve zřizovacích smlouvách a ústavním právu ČR (zvláště čl. 10a Ústavy) a zjišťuje míru vzájemné kompatibility termínů. Druhá kapitola rozsáhle analyzuje charakteristiku a podmínky přenosu pravomocí ze států na EU. Na základě rozboru vybraných článků ústav členských zemí, judikatury jejich nejvyšších soudů a postoje unijního práva dochází k závěru, že se jedná sice o přenos svrchovaných práv, jde však o přenos omezený, neohrožující suverenitu členských států a hlavně o proces řízený společným úsilím států. Ani zřizovací smlouvy, ani judikatura Soudního dvora nikde neodvozují suverenitu EU. Kapitola 3 se věnuje částečnému zpětvzetí pravomocí. Lisabonská smlouva přišla s konceptem oboustranné flexibility, který výslovně přiznává jak možnost vrácení pravomocí změnami primárního práva, tak v oblasti sdílených pravomocí formou ukončení výkonu určité činnost ze strany EU (zrušení aktů sekundárního práva). Bohužel reálný dopad ustanovení je v praxi oslaben překážkami v rozhodovacím procesu a hrozbou tzv. společné rozhodovací pasti, což jasně dosvědčuje vývoj popsaný v případové studii reforem společné zemědělské politiky. Další část analyzuje možnost úplného zpětvzetí pravomocí, neboli vystoupení z EU. Zatímco dříve toto právo bylo zapovězeno, nově je do primárního práva včleněna výstupní klauzule dovolující dokonce jednostranné vystoupení. Změna přináší obecně řadu pozitiv i hrozeb, zvolená podoba klauzule je však nedostatečná a obsahuje několik nejasností, které mohou zvyšovat rizika v případném procesu opuštění EU. I proto text navrhuje jiné řešení. Zpětvzetí má rovněž svou vnitrostátní dimenzi, ukazuje se ale, že národní právní řády na zpětný přenos nejsou vůbec připraveny, což zejména u vystoupení může mít velmi závažné důsledky. V neposlední řadě se práce zabývá otázkou, nakolik jsou státy reálně zasaženy přenosem pravomocí na EU a zda bez ní vlastně dovedou fakticky existovat. Kapitola 6 k problému přistupuje dvojím způsobem. Nejprve formou kvantitativního rozboru vlivu unijního práva na národní právní řad, u kterého výsledky naznačují, že míra vlivu unijního práva je daleko nižší, než se všeobecně dovozuje. V druhé části je analyzován kvalitativní rozměr přenosu na případové studii měnové unie. Zde se ukázalo, že přijetí eura je fakticky nezvratné, člen eurozóny má pouze minimální možnost jednostranně přistoupit ke zpětvzetí této pravomoci a zbývá mu tak pouze varianta souhlasného opuštění eurozóny. Dovozuji z toho, že hrozba rozpuštění států v EU rozhodně v nejbližší době nehrozí, na druhou stranu u některých důležitých pravomocí už členský stát může nárokovat samostatný postup jen za cenu velkých rizik a potenciálních ztrát.European integration was always considered as one-dimensional process of deepening of cooperation. This reflection of real development has been dominant at both the political scene and academia. The goal of this thesis is to analyse the reverse process, that is a repatriation of powers from the EU to the Member States. The main research question asks if the idea of ever closer EU is valid and thus the repatriation is impossible. Apart from the main question, research design is based on five other research questions and five hypotheses. Thesis is divided (apart from introduction and conclusion) into six chapters. The first one discusses the term competence (power) in relation to its meaning in the Founding Treaties and Czech Constitution, namely Art. 10a and looks for the compatibility between both levels. Second chapter analyses in detail content and conditions of transfer of competences from Member States to the EU. Based on examination of relevant articles of Member States? constitutions, jurisprudence of selected constitutional courts and position of EU law it concludes that transfer of sovereign rights occurs, but it is a limited transfer, not threatening the sovereignty of states and mainly that it is a process ruled by common accord of countries. Both Founding Treaties and Court of Justice jurisprudence have never invoked sovereignty of the EU. Chapter 3 debates partial repatriation of competences. The Lisbon Treaty introduced con-cept of two-way flexibility, which expressly confirms the possibility of both repatriation through primary law amendments and in case of shared competences through cease of exercise of certain activity from the EU (annulment of secondary law acts). Unfortunately the impact of these clauses is limited in practice due to obstacles in decision-making and threat of the joint-decision trap, which is clearly confirmed by the development described in the case study of Common Agricultural Policy reforms. The following part debates the possibility of complete repatriation, that is withdrawal from the EU. While earlier there was no such right, recently it was introduced into primary law, even as a unilateral step. The change has its general positives and drawbacks, but the actual wording of the clause is unsatisfactory and contains many ambiguities, which might increase the risks in the process of leaving the EU. As an answer to this critique, the text offers other solution. Repatriation also has its national dimension, but it seems that internal legal orders are not prepared for it, unfortunately this could lead to serious repercussion mainly in case of withdrawal. Last but not least the thesis answers the question how much are the states affected by the transfer of competences to the EU and if there are able to exist without it in practice. Chapter 6 answers the question through two approaches. The first one uses quantitative method of measuring the impact of EU law on national legal orders. Results confirm that the overall impact is much lower than is usually claimed. Second approach discusses qualitative dimension of transfer on the case study of Monetary Union. Text shows that accession to Eurozone is virtually irreversible, the member of Eurozone has only minimal chance to unilaterally retrieve this competence and is left only with the opportunity to exit under mutual consent. The message from these studies stands the while the threat of Member States dissolution within the EU is non-existent in foreseeable future, on the other hand in case of selected important competences the Member State is able to claim unilateral action only with great risks and potential losses.