Tato práce se zabývá institutem licence k ochranné známce. Vlastník ochranné známky (poskytovatel licence) opravňuje licenční smlouvou k ochranné známce nabyvatele licence k užívání jeho ochranné známky pro výrobu, distribuci či prodej zboží. Ve své podstatě se jedná o nájemní smlouvu sui generis, jejíž zvláštnost je dána vlastnostmi nehmotných statků. Licencovaná ochranná známka navíc představuje určitá specifika a rizika, která ji odlišují od jiných nehmotných statků. První část textu je věnována ekonomickému významu licencování ochranné známky včetně praktických příkladů (např. co-branding či franchising). Druhá část práce se zaměřuje na právní úpravu licenční smlouvy k ochranné známce v českém a francouzském právním řádu. Komparace obou národních úprav poukazuje na markantní rozdíly ohledně právního režimu licenční smlouvy (soukromoprávní úprava) a podobnosti v právním režimu ochranné známky dané harmonizací ze strany EU (veřejnoprávní úprava). Třetí část práce je systematicky rozdělena na obsahové a formální náležitosti licenční smlouvy k ochranné známce. V rámci každé obsahové části jsou komparována příslušná ustanovení českých a francouzských právních předpisů včetně nového českého občanského zákoníku účinného od 1. ledna 2014. Za hlavní příspěvek této práce pro odbornou veřejnost lze považovat příklady z rozhodovací praxe unijních, francouzských a českých soudů uváděné systematicky v rámci jednotlivých dílů. Analýza vybraných soudních rozhodnutí má za účel upozornit na ta ustanovení smlouvy, která v praxi činí nejvíce potíží. V oddílech týkajících se povinností smluvních stran je upozorněno na jednání typu win-loss (snaha o čerpání výhod jedné smluvní strany na úkor druhé). V průběhu negociace je obecně slabší smluvní stranou nabyvatel licence (navrhovatel smlouvy je vlastník ochranné známky). Poskytovatel se zpravidla snaží omezit odpovědnost pro případ porušení svých smluvních povinností, např. přenechat platně registrované označení, udržovat formální ochranu ochranné známky, zajistit nerušené užívání ochranné známky, předat realizovatelné know-how. Zájmy vlastníka ochranné známky mohou být dotčeny v rámci výkonu samotné smlouvy v případě, že nabyvatel překročí rozsah poskytovaných práv z ochranné známky či poruší smluvní ustanovení o licenčních platbách, o užívání ochranné známky, o dodržování jakosti označeného zboží, o způsobu prezentace či prodeje označeného zboží, o zachování prestiže či image ochranné známky, o utajení know-how, aj. Podle povahy závazku (intuitus personae) mohou být smluvní strany dotčeny v případě změn spojených s osobou smluvního partnera, např. převod podniku, právní nástupnictví, postoupení licenční smlouvy, změna ve složení řídících orgánů. Lze uzavřít, že tato část práce upozorňuje smluvní strany na důležitost dostatečně určité výslovné smluvní úpravy. V závěru práce shrnuji poznatky, ke kterým jsem dospěla posouzením smluvní (win-win či win-loss) a právní analýzy (srovnání české právní úpravy de lege lata a ferenda v konfrontaci s právním režimem francouzským) licenční smlouvy k ochranné známce.This diploma thesis deals with trademark license agreements. The owner of a registered trademark (licensor) permits a licensee to utilize his trademark for manufacturing, distribution or selling its products. By its nature, license agreements are a kind of lease with specifics related to intangible assets. Moreover licensed trademarks represent some points that differ from other intangible assets. The first part of the thesis handles the economic aspects of trademark licensing including practical examples, e.g. co-branding or franchising. The second part is focused on the legal framework of trademark license agreements in Czech and French Law. The comparison of these national legal regulations shows the significant differences related to license agreement (private law) and the similarities related to trademark rights harmonized in both countries by EU Law (public law). The third part is divided into two titles relating to the subject-matter of trademark license agreement and its form. The analysis of the subject-matter is based on a comparison of Czech and French legal provisions including the new Czech civil code (effective from the 1st January 2014). Finally, the main aspect of this part is a number of systematically classified examples of EU, French and Czech judicial decisions. The purpose of this judicial analysis is to give some useful advice on the most problematic contractual clauses. In chapters regarding obligations of parties I draw attention to win-loss attitude of parties. During negotiation the weaker party is a licensee (draft of a contract is prepared by licensor). Licensor usually tries to limit liability in cases where contractual obligations are breached, e.g. to provide an existent registered trademark, to keep validity of trademark registration, to ensure uninterrupted use of trademark, and to provide realizable know-how. On the other hand trademark owners' interests may be affected during the execution of a contract in case of infringement by licensee or breach of contractual clauses concerning royalties, genuine use of trademark, complying with quality of marked goods, methods of presentation or sale of marked goods, preservation of trademark's image or reputation, confidentiality of know-how, etc. Due to the personal nature of obligation (intuitus personae) the interests of parties could be affected by changes of partner's status, e.g. transfer of undertaking, legal succession, contract assignment, and changes in the composition of governing bodies. In summary, third part of thesis alerts parties about the importance of clear contractual expression. In the final part I summarize outcomes of the contractual (win-win or win-loss) and legal analysis (comparison of Czech Law de lege lata and ferenda in contrast to French Law).